o filmu
4. 5. 2008
.
Nikdy to nevzdávej
Není zrovna dvakrát obvyklé, aby k nám přišel do kin film s více jak dvouletým zpožděním. Pokud se tedy nejedná o nějakou uměleckou pecku, která si to zaslouží. To ovšem případ filmu Nikdy to nevzdávej rozhodně není. S dvouletým zpožděním k nám do kin jde totiž snímek, který je zaměřen na dvanáctileté holky, které by se rády v dospělosti staly zpěvačkami. Je to vůbec první titul, který u nás uvede nová distribuční společnost Palace Pictures, a díkybohu se zdá, že jediný vyloženě komerční (čekají nás totiž umělečtější pecky typu Good Night and Good Luck, Děkujeme, že kouříte, TransAmerika, Nejrychlejší indián atd.). Ovšem ačkoliv je cílovým divákem dvanáctiletá slečna, není to tak hrozné...
Jak se dá očekávat, příběh je napěchovaný jedním klišé za druhým. Hlavní postavou je Terri Fletcher (Hilary Duff), která umí zpívat, ale pokud zůstane na malém městě v Texasu, kde bydlí s rodiči a bratrem, nikdy nic nedokáže. Střední školu má úspěšně za sebou a ráda by se dostala na třítýdenní letní hudební školu Bristol-Hillman Conservatory v Los Angeles. Tam se dostávají jen ti nejlepší, tak moc je prestižní. Je tu ovšem jeden velký problém - její otec, Simon (David Keith), ji nehodlá nikam pustit a do nebezpečného Los Angeles už vůbec ne. Když už se Terri pomalu smiřuje se smutným faktem, že bude navěky pomáhat v otcově restauraci jako servírka, stane se rodinné neštěstí, které toho hodně zvrátí. Po tragické nehodě, ve které zemře její bratr Paul (Jason Ritter), se rozhodne po přijetí na školu jít - bylo to totiž Paulovo velké přání. Společně s tetou Ninou (Rebecca De Monray) a maminkou (Rita Wilson) udělají na panovačného taťku menší podraz. Terri se vydává na školu do Los Angeles, ale jemu se řekne, že jede na prázdniny za tetou. Po příjezdu čeká Terri velké rozčarování. Všichni studenti jsou k ní nepřátelští (nejlepší student získá stipendium na škole a všichni jsou tedy soupeři), začíná pochybovat o svých schopnostech, ovšem postupně nachází lásku, začíná se zlepšovat... a jak to skončí všichni tuší.I když se jedna očekávaná situace střídá s další, divák se během celého filmu poměrně dobře baví a nechává se unášet dějem. Každá z postav je téměř nesnesitelně přesně narýsovaná, ale pro potřeby děje zcela pochopitelná. Otec Terri se bojí o svou dceru, a aby ji mohl chránit, klidně si ji znepřátelí a odmítá, aby si splnila své sny. Její bratr je tak nesmírně hodný, že ještě před svou smrtí natočí svou sestru na kameru, jak zpívá, a nahrávku zašle do konzervatoře, díky čemuž ji přijmou. Tetička Nina je volnomyšlenkářská umělkyně, která se nebojí rozhodit vztahy v rodině, jen aby si Terri mohla povyrazit. Tyto papírové postavy se v průběhu filmu nezmění, až na otce, kterého na závěr samozřejmě čeká prozření. Jak jinak.
Režisér Sean McNamara (podobnost jména s hlavní postavou seriálu Plastická chirurgie s.r.o. je čistě náhodná) je sice rutinér, ale místy probleskne scéna, ve které dokáže, že něco umí. Například sestřih scén potom, co dojde k nehodě, ve které zemře Paul, je - nebojím se použít to slovo - v rámci tohoto žánru naprosto brilantní. Pomalé zatmívačky, depresivní hudba, záběry na tiché rodinné večeře. Člověka to úplně vytrhne z děje a chvilku jsem si dokonce říkala, jestli sem ta scéna nevpadla z úplně jiného filmu. Nebo příjezd do Los Angeles - žádné záběry na nápis Hollywood, žádné prosvícené ulice. Bezdomovci, šlapky, špína. Tím ale výčet povedených scén končí. McNamara velmi záhy svůj režisérský um naprosto zabije úděsně trapnou videoklipovou scénou, ve které Terri přichází na dvůr hudební školy, kde všichni žáci začnou na různé nástroje hrát zcela sehranou melodii. Pak skončí, zatleskají si a jde se dál. Režisér ale na druhou stranu dokáže tak přesně dávkovat klišé a sentiment, že si to jejich ohromné množství ve filmu uvědomíte až po odchodu.
Hilary Duff (Dvanáct do tuctu, Moderní popelka), která hraje hlavní postavu Terri, je postupem času čím dál tím méně nepříjemná a člověk si zvykne i na ten její neustále plakátový úsměv. Pro roli byla vybraná výtečně - vypadá skutečně jako mladá holka, sama vydala už několik hudebních alb, takže zpívat za ní nemusel někdo jiný. Trochu v křeči mi přišel David Keith (Daredevil, Za nepřátelskou linií), který se musel vypořádat s panovačným otcem Terri, zato Rebecca De Monray (Legendy Dogtownu) si svou roli umělecky zaměřené tetičky vyloženě užívala. Po příchodu do školy se Terri setkává s řadou učitelů a tady na nás čeká největší zklamání filmu - naprosto nevyužitá postava Johna Corbetta (Moje tlustá řecká svatba), který hraje pana učitele Torvalda. Poznáváme ho při představení učitelů, kde jsou všichni v kravatách a hrají kdovíjakou klasickou hudbu a mezi nimi sedí pan Torvald v kožených kalhotech, dlouhých vlasech a vousech a na závěr přihodí na basu rockovou hudební dojížďku zpečetěnou odhozením nástroje. Člověk si říká, že nás čeká skvělá postava podobná Jacku Blackovi ve Škole ro(c)ku, ale režisér Corbettovi dovolil pouze rockový vzhled (dle distribučních materiálů svoje vzezření prosadil herec sám). Kromě úvodní scény se od něj žádných skvělých excesů nedočkáme a jde tak o scenáristicky a režijně zcela zabitou postavu.Film Nikdy to nevzdávej je prostě naprosto čistý průměr. Obsahuje jedno klišé za druhým, ale když se člověk naladí na správnou notu, dokáže se u něj i docela příjemně bavit. Písničky, které se tam zpívají, nejsou vyloženě nepříjemné, herci se snaží, člověk se párkrát zasměje (když přijde klavíristka na rande v šílených středověkých šatech, smála jsem se dokonce nahlas), a i když to celé končí zcela podle předpokladů, odcházíte s docela příjemným pocitem. A to nejsem dvanáctiletá holka, která by chtěla být v dospělosti zpěvačka
Prosba
(Zdeněk, 26. 9. 2008 18:53)